Dívám se ven

slyším padat podzim

uvnitř tebe jsem

jitrem ještě hořím.

Svazuješ mne vlasy

chceš mé rty svými setřít

já z hvězd a prachu asi

učím se jen zemřít.

Nahá stojíš jako stromy

opadáváš k tváři listopadu

na ňadra jak nevidomý

tě já dítě líbám z hladu.

A ruce tvé padají

jak listy na mne

za noci hledají

a hladí ve dne.